Příspěvek s dovolením začnu nedávnou osobní vzpomínkou. Ve vzdělávání Paměti národa, kde pracuji jako metodik a koordinátor, nám běží spousta projektů, ale ten s nejdelší dobou trvání a snad největším dopadem i dosahem je dokumentaristický projekt Příběhy našich sousedů.
Malé skupiny žáků základních a středních škol v desítkách regionů Česka vyhledají, zaznamenají, zpracují a odprezentují příběh pamětníka nebo pamětnice našich dějin. Projekt končí slavnostní prezentací určenou nejen pro školní komunitu a zapojené pamětníky, ale také pro širokou veřejnost. Žákovské týmy zde představují své výstupy, pamětníkům předávají květiny s díky, ředitelé, učitelé i zástupci municipalit sdílejí své pohledy na důležitost vzdělávání o 20. století.
A právě při jedné takové veřejné prezentaci, kterou jsem měl možnost moderovat, jsem se upřímně dojal. Někdy totiž člověk, zahlcen prací v kanceláři, na chvíli skoro zapomene, jaký má tahle aktivita pozitivní dopad. A to nejen na generaci nejmladší, ale věřím, že i na tu starší, do projektu zapojenou v roli respondentů, kteří týmům vyprávějí své životní osudy. Mé dojetí pramenilo zejména z upřímného nadšení a neskutečně silné atmosféry. Nadšení mladých lidí, kteří někdy klasicky laděnou prezentací, jindy kreativně ztvárněnou divadelní formou představují příběhy lidí, jejichž osudy si vyslechli. Nadšení lidí starších, kteří koukají na usměvavé a mírně nervózní mladé tváře, které vyprávějí to nejpodstatnější, co si z půlročního projektu odnesli. A nadšení všech dalších, pedagogů, ředitelů, zřizovatelů nebo rodičů, již si uvědomují, že i tímto stylem může probíhat učení s důležitým dopadem na lidské osudy.
Snad nejdojemnější a zároveň, minimálně pro mne, nejdůležitější chvíle nastávají tehdy, když žáci aktualizují vyprávění pamětníků na dnešní dobu a z příběhů starší generace abstrahují to, co jim přijde pro dnešní svět a demokratickou společnost důležité zachovat. Historik Michal Šmíd, jeden z kolegů, ve svém úvodním proslovu trefně zmínil, že projekt Příběhy našich sousedů je o setkávání. Mladí lidé se potkávají s těmi staršími, žákovské týmy s učitelskými mentory, zřizovatelé s koordinátory, rodiče se svými dětmi. A pro všechny skupiny jsou tato setkání něčím inspirující. V projektu Příběhy našich sousedů, podobně jako v našich dalších vzdělávacích programech, se snažíme rozvíjet mezigenerační dialog a důraz klademe také na hodnotové vzdělávání. Právě hodnotové vzdělávání dnes prochází výrazným vzestupem. Jenže jak jej uchopit a srozumitelně, konkrétně a uvěřitelně předávat žákům? Jednou z našich klíčových myšlenek je přenést výuku za hranice pouhého přiblížení historických faktů. Zásadní tedy není jen studentům sdělit, kdy a jak se odehrála sametová revoluce, ale přiblížit jim pohled osob, které tento klíčový milník české moderní historie prožili. Věříme totiž, že studenti právě díky propojení velkých a malých dějin na pozadí konkrétního lidského příběhu porozumějí nejen nedávné minulosti, ale odpoví si třeba na hodnotové otázky, které historii a současnost propojují.
Přestože mnozí pedagogové a studenti vnímají důležitý význam hodnotového vzdělávání, stále častěji se objevuje otázka, jak nalézt jeho konkrétní obsah a jak ho efektivně implementovat do učebních plánů. Jinými slovy: jak učinit hodnoty uvěřitelné a jak je ke studentům autenticky a nenásilně dostat. I když se tedy výchova k hodnotám stává integrovanou součástí vzdělávání, nacházíme se před náročným úkolem převést teorii do praktické realizace.
Silná slova jako hrdinství, čest, odvaha nebo solidarita mohou na mladou generaci působit buď jako filozofické fráze, nebo ještě hůře jako pouhé učitelské floskule. Přiblížení těchto abstraktních konceptů je však možné hledat právě v životech, činech a chování pamětníků. Hodnoty zobrazující se v pamětnických příbězích využívaných v edukačních programech Vzdělávání Paměti národa mohou být pro mladou generaci přístupnější, pochopitelnější, ale hlavně uvěřitelnější. Příběhy nám navíc často odhalují hloubku hodnot a jejich lidskost. Mnohé z pamětníků vnímáme, nutno dodat, že oprávněně, jako hrdiny. Ale jen málo z nich by vám řeklo, že se za hrdinu nebo hrdinku doopravdy považují. Pamětnické příběhy nám tak pomáhají odhalit důležitou pravdu, a to že i malé činy solidarity, odvahy a lidskosti mohou formovat hrdinský charakter. Lidé se totiž nechovali hrdinsky jen během významných historických událostí, ale také ve svém každodenním životě. Inspirativní může být příběh ženy, která se rozhodla pomáhat lidem v nouzi, nebo muže, který hájil svá přesvědčení i v obtížných chvílích. Mohou to být lidé, kteří se svým gestem postavili za spravedlnost a pravdu, i když věděli, že takový čin může mít dopad na další průběh jejich života.
V duchu slov fenomenálního českého spisovatele a svědka hrůz holocaustu Arnošta Lustiga, který říkal, že to dobré v člověku se projevuje činem, ukazujeme, že hrdinou se člověk nerodí, ale stává. Rozhodnutí a činy v rámci našich běžných životů mohou mít velký dopad na osudy ostatních, bez ohledu na to, jak malé se nám mohou zdát. Pamětníci vzpomínající na své rozhodovací procesy a reflektující své motivace k nejrůznějším činům studenty mohou povzbudit k tomu, aby ve svém každodenním životě přispívali k pozitivním změnám ve světě kolem nás, aby byli odvážní a postavili se proti zlu a nespravedlnosti.
Svědectví pamětníků a jejich autentické příběhy nevnímáme jako uzavřená a neaktuální vyprávění, ale jako naléhavá slova, která nás zavazují minimálně k přemýšlení nad naším bytím a ideálně také našimi činy. Jak jednou pro archiv Paměti národa řekl veterán obou front druhé světové války armádní generál Tomáš Sedláček: „Svoboda není zadarmo. Nikdo vám nezaručí, že zase nepřijde nějaký blbec.“ Tyto pamětnické „návraty ke kořenům“ jsou tak zvláště v dnešní rozkolísané době možná aktuálnější, než si myslíme.
Nezapomeňme 80
Paměť národa připravila celorepublikový projekt Nezapomeňme 80, který připomíná výročí konce 2. světové války. V rámci něj uvádí Vzdělávání Paměti národa pro školy nový kinopříběh s touto tematikou nazvaný Mezi barikádami, čtenářskou dílnu Na konci války a odbojovou hru pro rodiny s dětmi Hlavně nenápadně. Na tuto interaktivní hru přibližující dramatické události května 1945 se můžete těšit na největší akci projektu, která proběhne 8. května 2025 ve spodní části Václavského náměstí. Chybět nebude ani rozsáhlá výstava příběhů, vystoupení známých osobností z kultury i politiky či ukázky dobové vojenské techniky. Více informací na www.nezapomenme80.cz.
Původně vyšlo: Řízení školy, číslo 5/2025, rubrika Představujeme. Původní článek ↗
