Expozice Tichá hrdinství nabízí studentům jedinečnou příležitost poznat klíčové momenty našich moderních dějin, od 2. světové války po 50. léta, a zamyslet se nad odvahou, občanskou odpovědností a morální volbou v době nesvobody. Mnoho škol ji již navštívilo a odnášejí si z ní silný zážitek. O své zkušenosti se podělily pedagožky, které program se svými třídami absolvovaly: Markéta Uhlířová (MU), která učila v ZŠ Janouškova v Brně a předtím v ZŠ Jihomoravské nám., a Irena Schoberová (IS), pedagožka ze ZŠ Benešovo náměstí v Pardubicích. Vypravte se do Institutů Paměti národa v Brně nebo v Pardubicích se svými žáky i vy.
Co vás přivedlo k rozhodnutí vzít studenty právě do expozice Tichá hrdinství?
MU: Ve výuce ráda využívám autentické materiály, dobové tisky, prameny hmotné kultury. Věřím, že nejvíc zasáhne, když žáci mohou něco sami prožít. Dějiny 20. století jsou pro ně vzdálené, ale lze je přiblížit skrze osudy lidí ve věku jejich prarodičů a praprarodičů. Proto jsem chtěla využít možností expozice, o které jsem se dozvěděla na sociálních sítích.
IS: S IPN spolupracuji dlouhodobě. Naši žáci se účastnili několika ročníků Příběhů našich sousedů. A pro deváťáky využíváme i vzdělávací workshopy k moderním dějinám se skvělým vedením lektorů. Devátý ročník v dějepise věnujeme právě 20. století a návštěva expozice Tichá hrdinství spojená s workshopem je výborná možnost „zažít“ dějiny mimo školu a na vlastní kůži.
Jak návštěvu prožívali studenti?
MU: Každý výjezd mimo školu je vítaná změna. Překvapilo mě, s jakým zaujetím pracovali při workshopu. A pak se stejným zájmem chodili se sluchátky a tablety místnostmi a poslouchali, sledovali. Po skončení programu za mnou sami chodili a říkali, že celá akce předčila jejich očekávání. Nejvíce se vyrovnávali s realitou holocaustu.
IS: Bavila je interaktivita. Hluboce v nich rezonovalo, že je expozice věnována „obyčejným“ lidem a jejich statečnosti a rozhodnutím, která v životě učinili. Ne politikům, kteří utvářejí podmínky. Toto poznání měli potřebu sdílet i následující hodinu ve škole. Uvědomili si, že i oni jsou součástí dějin. Dokázali se vcítit do situací Mileny a Leopolda a přemýšleli, jak by se zachovali oni sami.
Co vás v expozici nejvíce zaujalo?
MU: Forma zpracování příběhů pamětníků. Kombinace médií, sluchátka, tablety, obrazy, je atraktivní formou pro mladší generaci a poskytuje možnost každého cíleněji emočně zasáhnout. Pro mne je to přelomový způsob, jak oslovit mladé publikum. I z reakcí žáků bylo vidět, že je příběhy vtáhly a zasáhly.
IS: Expozice je výjimečná jako celek, svou interaktivitou, kouřovými, zvukovými, vizuálními efekty, video/audio informacemi, praktickým řešením úkolů. Zaujme i návštěvníka, který přichází téměř bez znalostí či s minimální motivací. I ten odchází obohacen o prožitek a důležité informace k prezentovaným příběhům i době.
Jak jste s tématy dále pracovali ve škole?
MU: O návštěvě jsme se bavili v následující hodině, kdy jsem se zaměřila na jejich dojmy z výstavy a workshopu a na reflexi toho, co právě prožili.
IS: K tématu 50. let jsme se vrátili a žáci velmi aktivně diskutovali o statečnosti jednotlivce, o volbě v životních situacích, o odpovědnosti a rozhodování, o strachu osobním i z ohrožení svých blízkých, ale také o tom, že vlastní volby ve svém životě již podstupují.
Co byste vzkázaly kolegům, kteří o návštěvě uvažují?
MU: Aby určitě neváhali a možnost objednat návštěvu expozice spojenou s workshopem využili. Je to silný zážitek i pomoc při výuce.
IS: Vezměte své studenty/žáky do expozice Tichá hrdinství. Ukážete jim příběhy odvahy, osobních rozhodnutí, ochoty pomoci a silného charakteru v těžkých dobách. Bude je to bavit a má to smysl.
Původně vyšlo: Řízení školy, číslo 12/2025, rubrika Rozhovor. Původní článek ↗
