Vzdělávání Paměti národa
PRO VYUČUJÍCÍ, ŠKOLY A VEŘEJNOST

Článek · Učitelské noviny

Takhle by mě ten dějepis i bavil, kámo!

Studenti pražské English College se na jedno dopoledne stali úředníky komunistického ministerstva informací a v Laichterově domě skládali propagandistický časopis. Učitelské noviny popisují workshop Knihy do rukou lidu a hledají, jak dostat zážitek z dějin i do běžné hodiny.

Takhle by mě ten dějepis i bavil, kámo!
Foto: Lucie Víchová

Článek vyšel 10. listopadu 2026 v tištěném vydání Učitelských novin v rubrice Zaostřeno. Text a foto Lucie Víchová.

Na jedno dopoledne se skupina studentů a studentek pražského gymnázia English College ve věku od čtrnácti do šestnácti let stala novými zaměstnanci ministerstva informací a osvěty. V Laichterově domě na Vinohradech, který pro nakladatele Jana Laichtera navrhl Jan Kotěra, je přivítal soudruh Vávra, likvidátor soukromých nakladatelství, kterého hraje nakladatelův prapravnuk Štěpán Laichter, a jejich úkolem bylo vytvořit nový propagandistický časopis, který by definitivně nahradil masarykovské periodikum Naše doba, jež Jan Laichter vydával.

Hrát si na nekompromisní úředníky přitom nebylo vždycky snadné a studenti narazili i na nepříjemná etická dilemata. Jedna ze studentek, která měla v domě hledat kompromitující materiály na rodinu Laichterů, to podle článku vzala po svém: „Beru to spíš tak, že procházím jejich dům, abych ho víc poznala.“ Do rolí řadových soudruhů se zapojili i oba pedagogové, kteří studenty doprovázeli, a ten, který na English College učí francouzštinu, k tomu s trochou nadsázky dodal: „Studenti mají opravdu dobré znalosti historie. Mnohdy lepší, než mám já.“

Workshop Knihy do rukou lidu připravil Štěpán Laichter společně se Vzděláváním Paměti národa a se studenty z English College ho poprvé vyzkoušeli v angličtině. Mladší generaci chce Laichter příběh rodinného nakladatelství předat ne přednáškou ani běžnou prohlídkou, „ale skrze přímý zážitek, díky kterému získají historický kontext“. S lektorkou Emily Hoskins, metodičkou Jitkou Míčkovou a produkční Markétou Koropeckou se článek věnuje i tomu, jak zážitkové workshopy Paměti národa vznikají a proč fungují, a odkud se vzal jeho titulek: přesně tuhle větu lektoři nejraději slyší na konci programu.

Druhá část článku jde za hranice jednoho workshopu. Didaktička Iva Vachková radí, jak dramatickou výchovu vměstnat do běžné pětačtyřicetiminutové hodiny, a učitelé dějepisu spolu s odborníky z Univerzity Palackého přemýšlejí, kdy může umělá inteligence s výukou historie pomoci a kde má svá úskalí.

Celý článek včetně tipů pro výuku si můžete přečíst v tištěném vydání Učitelských novin z 10. listopadu 2026 od strany 12.

Původně vyšlo: Učitelské noviny, 10. 11. 2026, rubrika Zaostřeno.

Hledat na webu